Džódó

Džódó cvičíme pod dohledem Evropské federace džódó (Fédération Européenne de Jodo) a Seirjúkai v Evropě.

Tenšin dódžó a českou skupinu při Evropské federaci džódó vede Patrik Orth, Šintó musó rjú šomokuroku, který je žákem senseiů Pascala Kriegera a Freda Quanta (oba menkjo kaiden). Na výuce se podílí také Renata Vacatová (Šintó musó rjú oku iri)

Džódó, přesněji Šintó musó rjú, je považováno za nejstarší japonskou školu použití hole džó neboli cue v boji. Podle legendy jí vytvořil na začátku 17. století Musó Gonnosuke Kacujoši, japonský válečník, který dvakrát vyzval svého současníka, slavného Mijamota Musašiho. Legenda říká, že když byl Musó napoprvé poražen, odešel do chrámu Kamado na úpatí hory Hóman v provincii Čikuzen (dnes prefektura Fukuoka). Zde 37 dní meditoval v chudobě a odříkání. Poslední noci se mu zjevil chlapec, který řekl: “maruki wo motte suigecu wo šire” (drže hůl, poznej suigecu).

Na základě tohoto tajemného poselství, vytvořil Musó novou zbraň, jednoduchou rovnou hůl, dlouhou 4 šaku, 2 sun a 1 bu (přibližně 128 centimetrů), podstatně kratší než byly v té době používané tyče a jen o málo delší než byl obvyklý meč. Nová zbraň, kratší a tenčí hůl, byla praktičtější než dlouhé bó, umožňovala rychlejší změnu pozic, při střídavém používání obou konců a měla mnoho dalších výhod. Musó prý dokázal v odvetném souboji překonat Musašiho techniku, aniž by věhlasného šermíře vážně zranil, a tak prokázal kvality nové zbraně i své. Ve Fukuoce zůstal a dále působil jako učitel klanu Kuroda, kde bylo Šintó musó rjú zachováno jako výhradní umění (otome waza) klanu až do roku 1872, kdy bylo povoleno vyučovat mimo jeho území.

V osnovách Šintó musó rjú džó je v současnosti 12 základních technik (kihon), které byly vytvořeny pro snazší pochopení používaných úderů i bloků a 64 kat rozdělených do sedmi skupin, z nichž má každá odlišný charakter, odrážející techniku, zkušenosti i mentální kvality žáka. Každá ze skupin má vlastní rytmus i logiku a jednotlivé katy, které obsahují, se vyučují v předepsaném pořadí. Poslední sada pěti “tajných” technik, původních Musóových pohybů bývá předávána pouze žákům, aby úplně dokončili vzdělání a obdrželi nejvyšší stupeň, licenci úplného předání (menkjo kaiden).

K osnovám Šintó musó rjú džó je přiřazeno několik dalších škol, které se vyučují postupně. Přidružené školy (fuzoku budó) jsou Učida rjú tandžódžucu (krátká hůl), Šintó rjú kendžucu (boj s mečem), Iššin rjú kusarigamadžucu (srp s řetězem), Ikkaku rjú džuttedžucu (železný obušek) a Ittacu rjú hodžódžucu (umění poutání a svazování provazem).

Katy v tradičním džódó se procvičují ve dvojici a postupně s důrazem na zvládnutí obou stran. Tedy pohyb je daný pro šidačiho (provádí techniku) i učidačiho (přijímá techniku). Džódó tak, jako většina původních japonských bojových umění, ani ostatní uvedené disciplíny, nemají ve svých osnovách volný zápas nebo soutěže.