Dvě japonské frašky v podání Divadla kjógen

Letos můžete shlédnout následující představení:

Kaki jamabuši (Horský asketa zlodějem tomelů)

Zloděj tomelů je jednou z nejkratších, nejjednodušších, ale zároveň i nejčastěji uváděných japonských frašek. Horský asketa, vracející se z pouti po svatých místech v horách Ómine a Kacuragi (skutečná poutní místa japonské esoterické školy šúgendó), dostává hlad, vyšplhá na strom a začne krást tomely. Nachytá jej však sadař. Pobaven neumělou snahou askety ukrýt se na stromě, si z mnicha pořádně vystřelí. Asketa je tak nucen postupně napodobovat zvuky a pohyby zvířat a nakonec ze stromu i vzlétnout…

Nió (Bůh Nió)

Dva bezejmenní ztroskotanci bytostně závislí na hazardu prohrají veškerý svůj majetek. Ve snaze opatřit si alespoň nějaké prostředky, než utečou do dalekých krajů, se rozhodnou zkusit ještě jednou štěstěnu a inscenují grandiózní podvod. Jeden z nich je přestrojen za sochu ochránce Buddhova učení, světce Nióa, a druhý po kraji rozhlásí, že se zde tato socha zázrakem zjevila. Procesí věřících přinášejících milodary na sebe nenechají dlouho čekat. Oba lumpové se radují, co obětin se jim sešlo. Osudnou se jim však opět stává neschopnost poznat a pochopit, že v nejlepším je nutné „přestat hrát“ a štěstěnu nelze pokoušet do nekonečna. 
Bůh Nió je velmi nestandardní část tradičního repertoáru, jak stran kostýmů, zápletky, tak i počtu vystupujících herců.  Největším specifikem této hry je však cílená improvizace, se kterou v Nióovi herci pracují. Ačkoli žánr kjógen běžně improvizaci zcela zapovídá, zde modlitby procesí poutníků k Nióovi musí reflektovat aktuální témata, což se samo o sobě stává zdrojem značného veselí v obecenstvu. 

Přednášející

---