Každé místo má svou duši – a v anime to platí dvojnásob. Cyberpunkové Tokio, kde se mísí neonové světlo s existenciální krizí, venkovská městečka, v nichž melancholie soupeří s decibely místní cvrččí mafie, a postapokalyptické pustiny, kde už není moc co dělat, takže se aspoň filozofuje o konci světa – všechna tahle místa mají svůj nezaměnitelný genius loci. Jenže někdy prostor není jen kulisou – někdy ožije, získá vlastní vůli a začne do příběhu zasahovat různými, více nebo méně otravnými, způsoby. Přijďte zjistit, jak se mění vnímání prostoru napříč žánry a proč do některých světů chceme okamžitě emigrovat, zatímco z jiných bychom prchali, i kdyby to znamenalo sdílet únikový východ s démonem.
Jsem literární teoretik, geek a pološílený pedagog. Letos jsem se stala doktorkou, což mi ale nebrání stále čekat na dopis z Bradavic. Mám ráda kontroverzní témata a myslím si, že ananas na pizzu rozhodně patří!